Prezidentská kandidatura pro mě není žádné zlaté tele, říká Marek Hilšer s tím, že podruhé do boje o Hrad vstoupil proto, že cítí povinnost dotáhnout věci, které považuje za správné. Nad tím, jestli by do toho šel i do třetice, vůbec nepřemýšlí, jasno zatím nemá ani v tom, zda bude znovu usilovat o senátorské křeslo. Rozhodující pro něj bude, jak dopadnou prezidentské volby. „Možná překvapím, možná ne, jsem připraven na všechny varianty i shořet. Komu o něco jde, tak musí být připraven na porážku i vítězství. Věřím, že se to ještě nějakým způsobem vyvine,“ definitivně odmítá vyslyšet výzvy, aby netříštil hlasy a vzdal se podpory přibližně 5 % voličů, kterou mu přisuzují aktuální volební modely.
Lidé by si neměli vybírat budoucího prezidenta na základě toho, „do čeho je nasunou volební průzkumy“, myslí si Marek Hilšer, podle kterého by se demokratická volba neměla zakládat na pragmatismus a preferenci menšího zla, ale na přesvědčení. On sám kandiduje s tím, že nechce, aby se na Hradě střídaly různé vlivové skupiny po těch, co tam byly. „Mně jako občanovi to vadí, protože prezident by neměl být ani miliardář, jako je Andrej Babiš, ani by se za ním neměli šikovat progresivní miliardáři. To prostě není pro politickou kulturu správně,“ netají se svým názorem.
„Chápu, že ti, co do toho nechtějí dávat velké peníze, protože si chtějí udržet nějakou nezávislost, takže tahají za kratší provaz. A my víme, že politika tak funguje. Nejsem naivní a za čtyři roky, které jsem strávil v Senátu, jsem si všímal celé řady věcí i informací, které tak jako přichází, možná proto jsem takový rozzlobený mladý muž v tomhle smyslu, a chci nabídnout něco jiného,“ říká Hilšer s tím, že je ve veřejném zájmu, aby hlava státu měla rozvázané ruce a mohla pojmenovávat skutečnosti tak, jak jsou. „Ten, kdo chce změnit způsob financování politiky, chce do ní vnést větší nezávislost, tak nemůže obecně škodit lidem, České republice a politické kultuře. Bude vadit těm, kteří jsou už nějakým způsobem zalogovaní do toho systému. A nechtějí, aby se věci měnily,“ dodává a doufá, že nezopakujeme stejnou chybu.
On sám se z toho, co mu bylo vytýkáno v minulé prezidentské volbě, poučil, ušel kus cesty a stal se čitelnější i zkušenější. Na připomínku, že měl být také viditelnější, namítá: „Za mnou nějaká stopa teď je, někdo říká, že mě neviděl, někdo zase oceňuje tu práci, co jsem dělal třeba v oblasti lidských práv, spolek Přátel svobodného Ruska. To jsou věci, které nejsou wow, možná, že i ta slušnost… Podívejte se, kolik se píše o paní Zwyrtek Hamplové, ta je známá všem a ta známost taky o něčem samozřejmě vypovídá. Andrej Babiš je taky známý všem, ale je to nositel kvality? Když pak člověk jde více do hloubky, tak paní Nerudová je taky známá teď všem, ale je otázka, jestli o ní víme všechno.“ Pokud by se volební kampaně jeho soupeřů ukázaly jako úspěšnější a on nepostoupil do druhého kola, je připraven „podpořit vlastně kohokoliv, kdo by byl proti Andreji Babišovi, byť třeba se skřípěním zubů.“
Jak vnímá nařčení, že se rozhodl zakopnout o svůj stín? Za kým se šikují progresivní miliardáři? Co se mu podařilo v Senátu prosadit? V čem by nám mohla být Francie inspirací? Nebo co bude dělat, pokud v prezidentské volbě propadne? Na tyto a další otázky odpovídal senátor a prezidentský kandidát Marek Hilšer.
